Červen 2009

Malý pišišvor

30. června 2009 v 23:24 | Lipetka |  domácí zvěř
Tak se pomalu sžívám s tím mojím malým děckem (jak už asi všichni víte máme fretku) Dělá každý den neuvěřitelné pokroky. V čtvrtek co jsme jí přivezli skoro nechodila, jen se tak miminkovsky plížila. Dneska (úterý) když jí cvakne v hlavičce, mám problém jí dohonit. Je sladká, ale čertovina jí kouká z očí a nejhorší na tom je, že do poslední chvíle nevím co se bude dít. Všude jí beru s sebou aby se aklimatizovala. V autě jí mám v speciálně upravené přenosce, kde většinou chrní. Do přenosky jsem jí koupila sedák na židli a přišila ještě na něj dvě stužky, které jsem přivázala do větracích otvorů přenosky. Vznikla jakási houpačka ve které si hoví a chrní. Ve spodní části má záchůdek s kočkolitem.
Začla si hrát s hračkama a včera zjistila, že míčky, nejlépe s nějakou rolničkou jsou výborné na hraní, hlavně v noci. Asi jí je budu zabavovat. I tak v té kleci dělá neuvěřitelmný rachot. je neuvěřitelné, jak to malé zvíře dokáže rumplovat záchůdkem plným kočkolitu. Prostě mi to mozek nebere.
U našich se seznamuje s místní zvířenou. Jednu kočku moc nezajímá a druhá je z ní úplně u vytržení. První sedí v povzdálí a dělá, že se jí to netýká. Malá se k ní vydá a když k ní čmuchna, kočka odskočí, jak by jí píchla včela, ale pořád je na blízku a pozoruje toho divného tvora. Její čas nastane, když se malá unaví a zaleze si do přenosky. To je z kočky najednou hrdina. Sedí před ní a tlapkou jí přes deku jemně fackuje. Ještě pořád nevím jestli je to akt přátelství nebo loveckého pudu. Se psem je to jednodušší. Bonnie jí miluje od prvního okamžiku, což jí ale pišišvor neopětuje. Pořád jí chce Bonnie alespoń očmuchávat a olizovat. Malá se toho obřího tvora děsí a někdy se lekne moc a vydá skřek podobný postřelené vráně. Nechápu kde se ty děsivé zvuky v ní berou. Změna nastane, když si Bonnie lehne, najednou není pro ní tak velika a malá jde na průzkum. Hryzne Bonnie do tlapy a koštuje jak ten obr chutná. Jenže pes vstane a malá má zase smrt v očích a tak pořád dokola. Alespoń je veselo. Neustále mě to zvířátko překvapuje.
Když spinká, má divoké spaní, nejenom že se převaluje, kope nohama a cestuje, ale do toho kníká, ňufá a prostě furt se něco ozývá. Kolikrát mám pocit, že je vzhůru nebo se jí něco stalo.
Jo a aby toho nebylo málo. Zjistila jsem, že máme malého retarda. Na zadní noze jí chybí jeden prst, ale vůbec jí to teda nevadí. Asi jí vyreklamuju :-)
Do té doby než jsme si pořídili pišišvora, jsme nezažili srandu :-DDD




Tohle nejsem já, ale kamarádka. Byli jsme dneska na venkovním kafíčku u přehrady. Tak jsme tam malou mučili nebo možná učili aklimatizaci prostředí :-)
Tahle fotka mi přijde fakt úžasná

Že by UFO?

27. června 2009 v 22:49 | Lipetka |  Bludy Obludy
Tak řeším zajímavou balkónovou záhadu. Na jaře jsem si zasadila 4 kvetoucí truhlíky s milionbellkama. A dneska mám ve třech z nich podivnou výsadbu a né jen tak ledajakou. A vůbec netuším kde se mi tam vyskytla. V jednom mám slunečnici, to bych pochopila, kousek od toho je budka pro ptáky. Vedle v truhlíku mi roste obří rajče. Opravdové rajče a vrchol všeho je, že v posledním mi rostou dvě jahody. Tož je toto normální?

To zvíře spí jako opilec....

27. června 2009 v 20:59 | Lipetka |  domácí zvěř
Tak jsem slyšela nějaký podivný šramot a malá nějak vypadla z pelíšku. Má strašně divoké spaní, ale tohle mě fakt dostalo, spala jako opilec.
Ano ty nohy jsou opravdu ve vzduchu.
Nakonec se svezla úplně

Fretka vs. obří dravá myš

27. června 2009 v 8:29 | Lipetka |  domácí zvěř
Po ránu jsem našla našeho trhače v litém boji s obrovskou myší, vypadalo to děsivě, ale naštěstí Čikita vyhrála

Nový miláček - fretka

26. června 2009 v 14:19 | Lipetka |  domácí zvěř
Tak máme konečně našeho vytouženého miláčka. Včera byla úplně zlatá, musela jsem jí bránit před všemi čumily a šťouchaly, protože jí nedali pokoj a byla ze všeho taková vyjukaná a krásně se tulila. Jenže od rána je tomu všemu jinak. Co jsme se probudili, je z ní tasmánský čert. Zapomněla na své slušné vychování. Pořád nás okusuje, všude lítá (jsem si včera myslela, že skoro nechodí) a rozebírá a cupuje klec. Nevyleze ani do druhého patra, ale spodek řeší pořádně. Dávala jsem jí krom granulí kousky masíčka a to mi chtěla ukousnout celou ruku. A hygiena, no s tou je taky na štíru . :-D Ale snad se všichni aklimatizujem, protože je to miláček.
Zrovna chrupká tak mám čas něco málo napsat. Když kouknu na fotky, je k sežrání, ale jinak... žere nás.


Kožíšek z fretek

25. června 2009 v 10:49 | Lipetka
Měla bych zauvažovat nad tím, jestli si nepořídím fretek více, protože takový kožíšek z nich může být opravdu luxusní.

Jen tak

21. června 2009 v 23:30 | Lipetka |  Bludy Obludy
Dneska mám nějaké pisací nálady a nic kloudného z toho neleze, ale to nevadí, je to moje psaní. Jak se tak dlouhodobě chystáne na tu freťuli, začla jsem byt trochu reorganizovat. Pobíhám tady a všechny svoje serepetičky a věcičky a zbytečnůstky, tak po různu strkám do krabic a sklízím z nejbližšího dosahu, ale stejně si myslím, že v našem pidi bytečku nebude nic dostatečně pro freťuli daleko, aby nevymyslela na mě nějakou lumpárnu. No uvidíme, snad to přežiju já, moje nervy a freťule.

Můj boj

21. června 2009 v 23:19 | Lipetka |  Bludy Obludy
Každý rok bojuju s invazí mšic, molic, smutnic a vůbec všeho možného co mi může sežrat moji pidi zahrádku. Zkoušela jsem jim několik měsíců domlouvat, ale potforstvo se pořád množilo a mknožilo geometrickou řadou.
Uchýlila jsem se tedy k záludnějším metodám likvidace a to "babským radám"
Vyzkoušela jsem : zasadit oloupaný česnek do hlíny - na prd
tabákový výluh- na prd
česnekový výluh- na prd
citro kapky(výtažek z jader greou nebo čeho to - mimochodem skvělý všelék i pro člověka, ale jestli funguje stejně jako na mé malé nepřátele....) - taky naprd
taky jsem vyzkoušela udělat smrtící elixír ze všeho dohromady tabák + česnek+ citrokapky -
no málem to zabilo akorát mě.
Možná se někdo diví, proč to normálně nepostříkám, ale mě se to prostě příčí, pěstovat si domácí bylinky a pak je prostě oblít nějakým sfinstvem. Zvlášť když na ně ani trochu neprší, tak se to nemá ani moc šanci dostat dolů z listů.

Zkrátím to, někde jsem se dočetla a posléze i sehnala přípravek jménem BIOOL, který je vyroben pouze z potravinářských surovin a dokonce je schválen pro biozahrádkaření a biozemědělství, takže tam nemůže být nic špatného.
Moje zubožené a skomírající rostlinky jsem postříkala a světe div se, většina mšic opravdu uhynula. Za týden jim to ještě zopakuju, aby to mělo co největší účinek, ale i tak mám radost velikou.

Zvláštní životní zvraty

21. června 2009 v 21:59 | Lipetka
Dneska jsem potkala v obchodě holčinu, no holčinu je o dost starší než já. Znám jí z minulosti. Zaujalo mě na ní, že dnes vypadá líp než před cca 13 lety. Né, že by z ní byla nějaká fiflena, ale prostě vypadá líp než před tím i nenamalovaná. Nijak jsme se spolu nebavily ani před tím, na tož abych obnovovala starou známost. Nevím kolik jí bylo, byla možná o 10-12 let sratší než já. Dneska jsem tam tak nakupovala, unavená, starší asi tak o 50 let a ten rozdíl mi přišel zvláštní jak kdo časem dopadne. Říkalo se o ní, že žije se starými chlapy, prapodivné osobnosti a málo kdo jí chápal, nebo nechtěl chápat a ona nestála o to, aby se jiným otevřela.
O dvě ředy regálů dál se mi to všechno osvětlilo. Přidala se k ní další holčina - přítelkyně, tím se mi to osvětlilo, prostě asi našla samu sebe. Sice taky asi zvláštní osobnost, ale jí to vyloženě asi svědčí. Život umí opravdu zvláštně kouzlit.

Utopená vodní želva

20. června 2009 v 12:59 | Lipetka |  domácí zvěř
K tomuto článku mě inspirovala Lucka345, chová želvičku v jezírku.
Kdysi jsem měla malé vodní želvičky nádherné. Byly ve velikosti vlašského ořechu. Postavila jsem jim krásné terárium, a do břehu zabudovala vydlabaný kokos jako jeskyňku (nevím proč hrály kokosy takovou roli v životě mých zvířátek, viz. článek o mých papoušcích zde. )
Jak to tak bývá, jedna byla agresivnější, druhé všechno snědla a tím rychleji rostla. O kokosu si ta ušlápnutá mohla nechat jenom zdát, to bylo privilegium většiho drsoně.
A jednou jsem přišla ze školy a koukám a větší želva obrácená na krunýři a mrtvá v ořechu. Doslova se utopila ve lžičce vody. Asi když lezla ven, tak se prostě zasekla a převrátila.
Tady platí, že ten kdo je nejprůbojnější a má ostré lokty to nemusí dotáhnout dál, než ten, co je kousek pozadu.
Z malé želvy nám vyrostla velká želva a časem jsme jí přestěhovali do velikého akvária kde žila dlouhé roky s našima rybičkama. Chodila se vyhřívat po desce až ke světlu a pak šup do vody mezi rostlinky, kde si prolízala jako by lozila někde v pralese.
Krmili jsme jí grundlema, vyšlo to docela levně a želvě to šmakovalo.
Po pár letech ale přišla na to, že to co plave s ní v akváriu jsou vlastně živé grundle. Tak nám začla přikusovat rybičky. Nechápu jak to dělala, přišla mi docela přisleplá a né zas tak mrštná, ale budiž, asi se tajně, když byla sama překonávala.
Želvičku, vlastně želváka jsme dali časem pryč k jedné želví slečně a jestli se nesežrali, žijí šťastně až dodnes ve velkém jezírku.